Report z pera Michala Smutného: Za mlhou hustou, že by se dala krájet, leží město Humpolec. A to jsi teprve v půlce cesty na Blinduro ZIMA. První ročník tohoto podniku se odehrává nedaleko Slapské přehrady, konkrétně v Letovisku Slapy. Jelikož už je to taková tradice snad všech Blindur, tak ani zde nevychází počasí podle názvu závodu. Zima úplně nebyla, spíš jaro. Vokoplý do letního setupu od TLD jedeme do depa pro čísla. Tady potkáváme samé známé tváře z našeho businessu - kluky z Krabcycles, Jirku Plimla, Kubu Říhu a další Legendy a přátelé našeho vesmíru.
V 10:50 vyrážíme do prvního závodu letošního roku. Už jsem tady závodil před dvěma lety, takže alespoň přibližně si vybavuji, co nás čeká. První tři RZ mají podobný charakter - traverzy okořeněné kořeny. V hlíně to drží jak přibitý, na kořenech to klouže. Mišelinky si ale vrněj. Po první RZ, v duchu kamarádství, nechávám za sebou své dva soudruhy ve zbroji a nechávám je si vyžrat výjezd na dvojku. Kdybych jel tak pomalu jak oni tlačí kolo, tak se převrátím. Letos poprvé totiž závodím éčka (čti e-biky). Na transferech je to fajn, ale závodit na 26kilovém kole je hrozná hokna. Všechny šlapací úseky jedu za svý a v technice deset kilo navíc taky není moc pro líp. Kdo říká, že je to flákárna, tak neví o čem mluví. Naštěstí místní RZ nejsou dlouhé, ale co budu dělat v Koutech??! Po cestě na trojku křížím dvojku a vidím jak po ní jede nejdřív Okurka a pak Honza. Rozhodnu se je trochu namotivovat, tak jim kamarádsky poradím, ať laskavě pustí brzdy a začnou šlapat!!!
Po třetí RZ následuje občerstvovačka. Tady potkávám Zdeňka Póla, jednoho z otců zakladatelů Blindura, a jelikož na Blinduru není časový limit, tak si můžu dovolit s ním probrat pracovně-osobní věci. Na občerstvovačce využívám hlavně sunshine a čekám na Honzu a Ríšu. Odsud jedeme opět pohromadě.
RZ 4 a 5 máji společný svah a tím i společné vlastnosti. Ve čtyřce se mi pláště v posledních vracečkách obalují bahnem. Daří se mi jakž takž držet vršky a nikde se nezadrbat, z toho jsem byl mile překvapen. Na pětce v prostřední šlapavé pasáží si uháním infarkt a v nájezdu do techniky už nemám z čeho brát, naštěstí tady to kolo jede samospádem. Čekám na své kolegy a do cíle už dojedeme spolu.
Hodnocení na závěr? V éčkách beru 5. místo. Ríša 7. a Honza 33. v kategorii 30-39. Počasí vyšlo na jedničku, tratě byly perfektně připraveny a celkově lokalitu hodnotím, jako velmi dobře zvolenou. Dávám 9/10, na desítku by to bylo, kdybych to měl za barákem, ale zase to by nebyla taková exotika. Doufám, že tento konkrétní podnik bude pokračovat i v dalších ročnících.
Více aktualit, videí a celkového dění v Aspire Racing Team najdete na našem týmové instagramu pod tímhle odkazem.
